Zbytečná katastrofa v Českém Švýcarsku? Místo vody měl nastoupit počítačový program, tvrdí matematik a programátor

Matematik, ekolog a energetik Petr Měchura vyslovil zajímavý názor k právě probíhající záchraně katastrofy v národním parku, kde již několikátý den hoří. Tvrdí, že namísto nedostatečného množství vody měl k záchraně parku pomoci počítačový program. Jak?

 

Novinky

 

Měchura se k situaci vyjádřil pro deník MF Dnes s tím, že sice vychází jen z jemu dostupných informací a ze zpráv z médií, ale je přesvědčen, že pokud ne u této, u dalších případných katastrof by se chybám dalo vyvarovat.

„Mnoho let marně tvrdím, že cákat vodu do ohně, není-li jí dostatek na okamžité uhašení ohně, tedy ke snížení teploty hořlaviny pod zápalnou hodnotu, nevede ke kýženému, ale opačnému výsledku. Vyrábíme tím jen generátorový (dřevo)plyn, směs tzv. chudého plynu a vodního plynu, jež je silně hořlavá,“ uvádí Měchura s tím, že na generátorový plyn už jezdili naši předci v autech za války, když neměli k dispozici benzin.

„Pokud se voda stříká do požářiště v uzavřených prostorách, kde už kyslík vyhořel, vniklý plyn hořet nemůže. Ale dostane-li se tam, kde už je kyslík, třeba na začátek důlní štoly, dojde k explozi vodíku,“ říká Měchura a připomíná důlní neštěstí v Bani Handlová na Slovensku v roce 2009. Zbytečnou smrt tam tehdy našlo několik záchranářů. „Podobné je to i s hašením požárů v otevřené krajině. Není-li dost vody k okamžitému ochlazení hořícího lesa pod zápalnou teplotu zeleného jehličí, nemá smysl na něj stříkat vodu a vytvářet další hořlavé plyny.“

Podle Měchury totiž tím, co hoří, nejsou kmeny stromů (ty zůstávají i po požáru stát), ale kůra, a především zelené jehličí plné vysoce hořlavými silicemi. Společně s velkou plochou tohoto jehličí, nadbytkem kyslíku z větru a specifickým způsobem hoření biomasy, pak tvoří kombinaci, proti níž jsou záchranáři i vrtulníky bezmocné.

 

 

Na požár s počítačovým programem

Měchura přichází s řešením: „Pokud nelze zárodek požáru ihned uhasit dostatkem vody, pak místo zbytečného a chybného hašení ohniska požáru je třeba ve vzdálenosti cca 50 m po větru rychle pokácet stromy do řady o šířce alespoň 20 m a prolévat tuto „hráz“ dostatkem vody, aby nevzplála. Zápalná teplota mokrého jehličí se tím podstatně zvýší, jehličí bude tlačeno na menším prostoru (tedy s menší plochou) a vzduch či vítr (tedy kyslík) nebude mít k němu dostatečný přístup, takže případné zárodky ohně v této hrází bude možné snadno uhasit a šíření ohně zastavit.“

Podle Měchury by měli mít hasiči k dispozici počítačový program. „Ten by respektoval tabulky se zápalnou teplotou jehličí (zeleného i suchého), s objemem a plochou tohoto jehličí podle výšky a druhu stromů a také s přepočtem těchto údajů podle zasažené plochy na spalné teplo v závislosti na rychlosti hoření při případném vyšším přísunu kyslíku (větru). A porovnat to s množstvím disponibilní hasební vody o dané teplotě (v zimě kolem nuly, v létě ale i přes 20°C) a jejího výparného tepla.“

Měchura své řešení vidí takto: pokud by program vypočítal, že disponibilní voda k hašení nestačí, měla by ihned nastoupit varianta s vytvořením valu z pokácených stromů. "Ohnisko požáru pak nechat vyhořet a hasit ho ve chvíli, kdy vyhoří všechny prchavé látky. Spíš než několikahvězdičkové generátory by proto náš hasičský sbor potřeboval systémové inženýry, kteří by uměli takový počítačový program vytvořit. Díky němu pak během pár minut spočítat možný potenciál šíření ohně v reálném čase a určit nejlepší působ, jak mu s dostupnými prostředky zabránit,“ dodává Měchura.

 

 

Připravila: Alena Čálková

Sdílet: