Internet není to, co si myslíte, že je: 5 klíčových poznatků

Justin E. H. Smith, profesor na Pařížské univerzitě, tvrdí, že používání internetu není takové, jak se zdá. Smith podělil o pět klíčových poznatků ze své nové knihy Internet není to, co si myslíte, že je: Historie, filozofie, varování.

 

Magazín

 

Internet je samozřejmě mnoho věcí - platíme na něm účty, můžeme se dívat na vzdálené galaxie teleskopy NASA - ale to není to, o čem mluvíme. Mluvíme o té části, kterou používáme v každodenním životě, o té části, která má v sobě zabudovaný dopaminový systém odměn, který vede k závislosti.

Mluvíme o sítích sociálních médiích, které skutečně nejsou místem, kam chodíme usilovat o lepší pochopení problémů a v dobré víře sdílet argumenty s našimi protivníky. Internet nabízí pouze simulaci deliberativního neutrálního prostoru pro snahu o něco, co by německý filozof Jürgen Habermas nazval "deliberativní demokracií".

 

Internet, tmel společnosti?

Sen o společnosti, v níž převládá mír a racionální uvažování, je velmi dlouhý, mnohem delší, než si obvykle myslíme. Začíná v 70. letech 19. století a umírá v roce 2010. Je to někdy kolem roku 1678, kdy Gottfried Wilhelm Leibniz vyvíjí funkční model toho, co nazývá "počítací stroj", mechanické zařízení s ozubenými koly a kolečky a knoflíky, které je vhodné pro jakoukoli úlohu aritmetického výpočtu.

Možná si říkáte, že to má daleko k počítači, natož k počítači propojenému do sítě, ale Leibniz si uvědomuje, že cokoli, co umí aritmetiku, umí také binární výpočty - to znamená, že to umí zpracovat nuly a jedničky stejně jako všechna přirozená čísla.

Leibniz tedy chápe, že jeho počítací stroj alespoň v principu umí vše, co umí počítač, i když důkaz konceptu přichází až ve 30. letech 19. století s analytickým strojem Charlese Babbage a Ady Lovelace.

 

 

Leibniz si navíc uvědomuje, že neexistuje žádný důvod, proč by dva takové stroje, které jsou od sebe ve velké vzdálenosti, nemohly být propojeny nějakým mechanismem, který by usnadnil telekomunikaci. Takže i když trvalo ještě několik století, než by se jednotlivé genetické nitky internetu spojily, myšlenka tu byla.

Měl obrovské smírčí cíle v politické i církevní sféře a upřímně věřil, že jednou brzy, až budou stroje správně nastaveny, budeme moci vyťukat argumenty dvou stran v konfliktu - řekněme dvou říší nebo dvou církví - a stroje nám jednoduše řeknou, kdo má pravdu. A tak by nikdy nedošlo k žádným trvalým konfliktům a zavládl by věčný mír. Byl to vrcholný projev optimismu v tom, co by nám mechanizace rozumu mohla přinést.

Ještě roce 2011, v prvních nadějných okamžicích arabského jara, se mluvilo o Twitteru jako o velkém motoru demokratické transformace na Blízkém východě.

Rok 2011 je však vnímán jako první jasný moment rozpadu tohoto staletého snu. Když se různé revoluce arabského jara zvrhly v krvavé lázně, děly se ve stejné době jiné důležité věci. Přibližně v té době se určité příspěvky Facebooku upřednostňovaly na základě algoritmů - které jsme nesměli znát, protože byly firemním tajemstvím.

 

Myšlenka internetu je mnohem starší, než si myslíte

Internet vzniká jako myšlenka v 70. letech 19. století. V mnoha ohledech je však celá historie internetu kontinuální se stovkami milionů let evoluce - přírodních sítí, jako jsou například mykorhizní sítě spojující kořeny stromů.

Telekomunikační sítě v přírodě neexistují jen v kořenech stromů; cvakání vorvaňů je slyšet doslova po celém světě, od Atlantického oceánu po Tichý oceán. Telekomunikační je i feromonová signalizace mezi druhy můr. Telekomunikace je něco, co vždy existovalo jako touha a do jisté míry i jako realita pro lidi, prostřednictvím dálkových obchodních sítí apod.

Skutečnost, že tyto sítě jsou později propojeny dráty a posléze bezdrátově, neznamená pro uvažování o fenomenologii či kognitivní a sociální dimenzi dálkové výměny informací podstatný či zásadní rozdíl. Tato propojenost není u našeho druhu výjimečná - je to něco, co vidíme v celé přírodě.

A je nakonec na nás, zda o této propojenosti budeme uvažovat jako o analogii, nebo jako o doslovné pravdě.

 

 

Průmyslová a informační revoluce – ve stejný čas

V roce 1808 došlo k důležitému vývoji: tkalcovský stav. Slouží k vyšívání vzorů, například květin, do hedvábí a používá děrné štítky. Ačkoli postrádal paměť, byl to v mnoha ohledech první skutečný počítač, první stroj, který poskytuje model pro to, co brzy bude dělat analytický stroj Ady Lovelace.

To znamená, že informační revoluce a průmyslová revoluce jsou v podstatě souběžné - přicházejí ve stejnou dobu, nikoliv že by nejdříve přišla průmyslová revoluce a teprve ve 20. století informační revoluce. Je to významné také proto, že Lovelace, stejně jako další její současníci, je uchvácena analogií tkaní.

Dokonce říká, že analytický motor je pro algebru tím, čím je žakárový tkalcovský stav pro hedvábí. Všímá si také, že tkalcovský stav je vlastně rozhraním mezi umělostí a přírodou; je to bod, kde se materiál pocházející z bource morušového setkává s lidskou umělostí a mění se v průmyslový výrobek.

 

Jsme plně závislí na internetu

Wikipedie od základu přenastavila náš vlastní kognitivní aparát. Kdykoli máme v hlavě sebemenší prchavou otázku o nějaké středověké byzantské herezi nebo o tom, či co je to kvazar, okamžitě si to můžeme vyhledat a během deseti či patnácti vteřin máme základní představu.

Postupem času se tím zásadně změnil vztah k vědění a také chápání toho, co to vůbec znamená "vědět".

 

 

Připravil: Radek Svoboda

Sdílet: