„Hybridní model je mantra projekťáků, kteří cítí, že svět, který znali, jim mizí před očima,“ říká agilní koučka Zuzana Šochová

Agilní přístup je pro mnohé firmy jednou velkou neznámou, a tak se k němu pojí mnoho předsudků a stereotypů. O jaké se jedná? A co brání firmám v úspěšné implementaci agilní strategie? Přinášíme rozhovor s certifikovanou agilní koučkou Zuzanou Šochovou, který odkrývá více z agilního HR světa a odpovídá na klíčovou otázku: Proč implementace agilní strategie u některých firem nefunguje?

 

CoolDialog

 

Agile se pojí s mnoha mýty, zvlášť ve chvíli, kdy firmy nemají své zkušenosti. Co bývá takovým největším předsudkem, se kterým se setkáváte v praxi?

Asi začnu tím, co je nejčastější chybou, kterou v organizacích vidím. Spousta firem aplikuje agile jenom proto, že je to nové, cool, že někdo vymyslel a řekl že „musí být agilní“. Agile by ale nikdy neměl být váš cíl. Agile je jen cesta, jak dosáhnout určitých strategických cílů. Nikdo se nemění jen proto, že je tu nová metoda nebo framework. Mění se, aby byli konkurenceschopní, aby se dokázali rychle učit a mohli rychle reagovat na změny. Aby dodávali více hodnoty, snížili time to market, měli spokojenější zákazníky.

Agile je jen cesta, jak v komplexním světě využít kreativity týmu, být adaptivní a rychle reagovat na změny.

 

Kromě příznivců tohoto přístupu bychom jistě také našli mnoho odpůrců. Čím si vysvětlujete negativní pohled na agilní strategie a metody?

Spoustě lidem agilní metody příliš k srdci nepřirostly. Asi to bude tím, že vlastně nikdy fungující agilní prostředí nezažili a nedokážou si to představit. To, co znají, je klasický projektový management, a neustále se snaží porovnávat, jak to fungovalo dřív, s tím, jak to má fungovat v agilním světě. Ale taková analogie vám k ničemu není. Jen vás stahuje zpátky do klasického světa.

Já se snažím pomáhat firmám, které jsou na změnu připravené. Firmy, které vidí, že bez změny svého fungování nepřežijí. Jen firmy, které vnímají pocit naléhavosti, jsou ochotné se opravdu změnit. Agile není jen další metoda řízení projektů. Je to mnohem víc – změna kultury, přístupu k věcem, myšlení.

 

 

Nyní se vrátíme zpátky k naší původní otázce – tedy stereotypy a předsudky o agile. Dokázala byste jmenovat další možné „nepochopení“ agilního přístupu?

Druhým nepochopením je, že si organizace často myslí, že mohou použít takzvaný hybridní model – tedy abych to přeložila, nezměnit se a jen si vzít do klasického projektového managementu pár agilních praktik. Nebo případně se stejným týmem jednou pracovat klasicky, podruhé agilně. Ale to je naprosto mylná představa.

 

Proč to podle vás nemůže fungovat?

Agilní svět má jiné hodnoty, jiný styl uvažování, jiné fungování. A bude na klasický svět narážet úplně všude. Výsledkem bude jen frustrace a pravděpodobně i neefektivita. Můžete samozřejmě mít dvě části organizace, které spolu nemají moc nic společného, kde jedna jede klasicky a druhá agilně. To je naprosto v pořádku. Ale nemůžete je volně mixovat dohromady.

Hybridní model je poslední dobou mantra projekťáků, kteří cítí, že svět, který znali, jim mizí před očima. S tím, jak firmy zjišťují, že být agilní je jediná cesta, jak se vyrovnat s komplexitou business světa, je role klasického projektového managementu ohrožena. A to se projektovým manažerům samozřejmě nelíbí, a proto se snaží svůj starý svět zachránit. Pakliže se chcete ze starého světa dostat, platí, že abyste agile pochopili, musíte ho zažít. Potřebujete mít z agilního světa vlastní zkušenost. Jinak je to velmi těžké.

 

Naťukla jste další důležitý bod, který s tímto souvisí, a to je změna. V tomto případě implementace agile do HR. Na co se musí HR manažeři připravit a s čím by měli počítat, pokud mají zájem zavést agilní přístup do své firmy?

Agilní metody jsou primárně o změně kultury a mindsetu. Rolí HR je pomáhat organizaci se s takovou změnou vyrovnat. Stará se o celkovou cestu zaměstnanců od náboru až po poslední den ve firmě. Spolu s tím, jak se mění kultura organizace na týmovou, více spolupracující a více kreativní, jdou ruku v ruce praktiky.

Mění se i to, jak nabíráme lidi do týmů, jaké máme pozice a kariérní řád, jak motivujeme a ohodnocujeme zaměstnance, jak dostávají zpětnou vazbu. Týmy mají větší autonomii, přebírají iniciativy a spoluvytvářejí spoustu procesů, které byly v klasických organizacích dané.

 

 

Jak to bývá s implementací agilního přístupu v rámci celé organizace?

Co se týká adopce agility na úrovni celé organizace, mluvíme stále o „early adopters“, tedy o časných osvojitelích. Pohybujeme se na poli, které není přesně definované. Neexistují žádné frameworky ani pevné definice. Firmy musí být dostatečně flexibilní, kreativní a vlastně agilní, aby našly, co pro ně business agility vlastně znamená a jak agilní hodnoty a mindset aplikovat na této úrovni.

 

Co byste poradila těm, kteří by měli zájem agile implementovat do své firmy? Jak neudělat výše zmíněné chyby?

První, čím by měla každá organizace začít, než začne cokoliv měnit, je podívat se na to, proč bych vůbec měla něco měnit. Není cílem být agilní, agile je jen cesta, jak dosáhnout opravdových strategických cílů. Takže dokud nemáte jasný a urgentní důvod se měnit, neměňte se. Být agilní není samo o sobě dostatečným cílem. 

Druhým takovým tipem, jak začít, je podívat se, co to vlastně agilní metody jsou. Určitě bych začala školením. Doporučím například náš kurz Agilní metody a Scrum – Praktická implementace a následně pak CSM – Certified Scrum Master. Jako doplněk mohu zmínit i své knihy Agilní metody řízení projektů, což je taková „přehledovka“ agilního světa a praktik, Skvělý ScrumMaster, která jde více do hloubky, a Agile Leader, která se dívá na agilitu na úrovni organizace a změnu leadershipu. 

Třetí krok je začít s agilitou experimentovat. Zkusit aplikovat Agile, Scrum, Kanban na úrovni jednoho týmu a podívat se, jak se to chová, čím je to jiné od našeho současného stylu práce. Nemusíte hned měnit celou organizaci. Začněte v malém a zkuste si, co taková změna znamená. Agile je o inkrementální změně a umění se učit z neúspěchů. Nehledejte tedy žádnou ideální cestu, nic takového neexistuje. Být agilní si musíte vyzkoušet a naučit se. 

 

Zuzana Šochová

Zuzana „Zuzi“ Šochová pracuje jako agilní kouč, trenér agilních metod a certifikovaný Scrum trenér (Certified Scrum Trainer) s více než patnáctiletou zkušeností z IT oblasti. S agilním přístupen a Scrumem se poprvé seznámila v roce 2005, kdy se podílela na zavádění agilních metod v USA. Od té doby vedla agilní a Scrum transformace v mnoha společnostech a týmech po celém světě. Proškolila již několik tisíc ScrumMasterů a Product Ownerů po celém světě. Pravidelně vede certifikační školení CSM – Certified ScrumMaster, CSPO – Certified Scrum Product Owner a CAL – Certified Agile Leadership jak v češtině, tak v angličtině. Věří, že s pomocí dobrého agilního leadershipu firmy dokážou vybudovat spokojenější prostředí a dosáhnout úspěchu. Pravidelně přednáší na zahraničních konferencích, je autorkou několika knih, o tematice vede i blog.

 

 

Připravila: Petra Pruden

Foto: sochova.cz; Shutterstock

Sdílet: