Control – Remedy jsou zpátky ve velkém stylu

Hráčský svět doufal v nového Alana Wakea. Nedočkal se ho, byť svitla malá naděje na jeho návrat na naše obrazovky. Spisovatele, který prožívá momenty ze svého posledního románu, se ve finském studiu Remedy rozhodli nahradit návštěvou amerického úřadu The Oldest House. V něm se ovšem děje plno nečekaných a záhadných věcí, s nimiž se musí hlavní hrdinka popasovat.

 

PlayCool

 

Co je ještě normální?

Příběh Controlu není ničím extra zvláštním nebo velkolepým, ale je od začátku velmi dobře servírovaný, což jen umocňuje překvapivě hutnou atmosféru, o kterou jsem měl od prvních videí a gameplayů asi největší obavy. Hra prostě nevypadalo jako něco, do čeho by bylo možné se ponořit. Opak se ukázal pravdou a tak si od prvních kroků může hráč užívat svět prošpikovaný paranormálními jevy a také skvělými animovanými sekvencemi, jejichž hlavním úkolem je přispět k co nejlepšímu vyprávění.

 

 

Fakt, že se děj hry odehrává v budově ležící z části mimo realitu, občas dokáže pěkně zamotat hlavu i bez zbytečných prvků metroidvania her. Nutnost se občas někam vracet a objevovat něco již objevené, jen aby bylo možné se tam vrátit s novou schopností, se k podobnému žánru a stylu vyprávění příliš nehodí a byť tomu nahrává design úrovní i celého surreálného prostředí, hra by si bohatě vystačila i bez toho. Zvlášť, když jde o kvalitní práci na budování napětí a atmosféry, na kterou jsou hráči od Remedy zvyklí, a můžou si tak užívat i prolézání každého koutu, a především hledání různě rozházených poznámek z výzkumů. Právě ty pak krásně dokreslují příběh i vychvalovanou atmosféru.

 

Herkulovských úkolů se není třeba bát

 

Kde ovšem hra začíná lehce klopýtat, je výplň jednotlivých misí, jejichž obsah létá mezi naprostou genialitou a plným využitím potenciálu rozlehlého domu rozkročeného napříč dimenzemi, a úkoly vhodnými spíš pro start nějakého RPG, kde hrdina jen musí zabít nebo přinést určitý počet věcí. Pokud jste ale ochotní se přenést přes rozplizlou náplň některých misí přenést, samotné provedení si budete užívat.

To, co vypadalo z videí jako velmi nudná a špatně pojatá akční hra, se v reálu jeví mnohem zábavnějším a návykovějším, než jsem sám očekával. Control totiž nabízí svým hráčům adrenalinovou jízdu, která hravě strčí do kapsy nedávno vydaný nový Wolfenstein, a ještě ke všemu umocní prožitek správně šílenou měnící se zbraní a také různými nadpřirozenými schopnostmi (pyro nebo telekineze), které krásně zapadají do celkového konceptu paranormálními jevy nasáklého světa. S tím v Remedy museli počítat od samého začátku, protože herní prostředí je na všechny tyto soubojové prvky skvěle připraveno a počítá tak s hráčovou chutí experimentovat, kombinovat a především ničit.

 

 

S prostředím se dá opravdu vyhrát a herní fyzika počítá s tím, že hráč bude zkoušet, co okolní svět a nepřátelé vydrží. Ať už je se je budete snažit podpálit nebo využít telekineze k přesunu velkých těžkých nebezpečných věcí. Se vším se tak nějak počítá a hráč má volnou ruku v tom, jak bude s nepřáteli nakládat. To vše ve strhujícím tempu. Vynikající dojem by mohli zkazit snad jen poněkud hloupí panáci představující velmi omezenou plejádu nepřátel, ale vzhledem k tomu, že jde v Controlu především o strhující efekty spojené s nadpřirozenem, dá se asi pokulhávající inteligenci prominout na úkor královské zábavy, kterou se daří drtivou většinu času dobře dávkovat.

 

Resumé autora:

Control dokonalý není, ale předčil všechna moje očekávání průměrný hry. Jde rozhodně o velmi návykovou a zdařilou akční hru se skvělým zasazením a povedenými filmečky. Prostě takové to nadprůměrné béčko, v němž je radost trávit dlouhé hodiny a stále se snažit objevovat něco nového.

 

 

Připravil: Pavel Skoták

Sdílet: