„Skepticismus je skvělá věc!“ říká Lukáš Hána, lektor kritického myšlení. Proto nabádá: Zpochybňujte!

Schopnost kritického myšlení je důležitá dovednost a na trhu práce je vyžadována více než kde jinde. Kromě lepších výsledků v profesním i osobním životě může třeba předejít i tragédiím. "Správně je nejdřív si přiznat, že vlastně nevíme, co je správně. A pak začít hledat důkazy," říká lektor kritického myšlení ze vzdělávacího institutu GrowJOB. Na mušce má (zbytečné) tragédie raketoplánů Challenger i Columbia. Dalo se jim prý předejít...

 

CoolDialog

 

"Kritické myšlení je schopnost zručně pracovat se svým rozumem a logikou. Můžeme tak odhalit dezinformace, mýty a polopravdy, a dopátrat se kvalitních a užitečných informací. Uvědomění si klamů a iluzí, které ovlivňují naše vnímání a rozhodování, je prvním krokem k jejich překonání a rozumnějšímu jednání," píšeLukáš Hána na svém webu. V čem vám kritické myšlení pomůže? Například nepodléhat klamům našeho vlastního mozku, zlepšit argumentaci i práci s informacemi nebo se lépe rozhodovat. 

 

Jakým způsobem se dá kritické myšlení uplatnit v rámci zaměstnání?

Největší přínos kritického myšlení je v tom, že klade důraz na důkazy. Náš problém je v tom, že pořád děláme důležitá rozhodnutí, která jsou založena více na našich dojmech, přáních, intuici a často mylných domněnkách. Jsme přehnaně sebevědomí a přeceňujeme vlastní expertizu.

Lidé mají navíc pocit, že se na základě důkazů rozhodují. Jde ale jen o iluzi. Ve skutečnosti to totiž vypadá tak, že se člověk nejdřív rozhodne, a teprve potom si najde důkazy, které mu toto rozhodnutí podpoří.

Tomu se říká racionalizace. Takové hledání důkazů je k ničemu, protože to nemůže změnit váš názor. Děláme to tedy jen proto, abychom si rozhodnutí obhájili před ostatními a sami před sebou. Dokážeme si tak ale často obhájit nesmysl.

Správně je zapotřebí si nejdřív přiznat, že člověk vlastně neví, co je správně. A pak prostě zkusit zjistit, jak to asi ve skutečnosti je a najít důkazy pro a proti jednotlivým možnostem, zhodnotit je a na základě toho se teprve rozhodnout. Pokud to neuděláme, nejenže nebudeme dosahovat takových výsledků, jakých bychom mohli, ale často ještě více zhoršujeme problémy, které se snažíme vyřešit. Ztrácíme peníze a čas. V krajních případech můžou i umírat lidé. Příkladem takové tragédie je havárie raketoplánu Challenger krátce po startu v roce 1986. Při vyšetřování vyšlo najevo, že existovaly důkazy a varování proti startu, ale vedení NASA význam důkazů podcenilo z důvodů potřeby naplnění závazků, cílů, špatně nastavených komunikačních procesů a dalších důvodů. Sedm astronautů zahynulo, protože vedení NASA upřednostnilo zájmy před důkazy. Tlaky neposlouchat důkazy jsou tak silné, že se prostě někdy nepoučíme ani z těch nejtragičtějších událostí – o 17 let později z podobných důvodů havaroval i raketoplán Columbia, kdy sedm astronautů zahynulo při sestupu z oběžné dráhy. Pokud se rozhodnete ignorovat realitu, zaplatíte za to vy nebo někdo jiný.

 

Jak by kritické myšlení mohlo pomoci programátorům, analytikům a dalším lidem z IT branže?

Programátoři a analytici si tréninky kritického myšlení chválí snad ze všech pracovních pozic nejvíc. Asi právě proto, že vzhledem k ostatním pracovníkům k němu mají logicky nejblíž. Nástroje a techniky, se kterými pracuji já, totiž většinou lidem dají hlavně strukturu, disciplínu a více analytického pohledu na problémy. Navíc hodně z nich vytvořili právě počítačoví vědci. Na druhou stranu to neznamená, že by intuice a dojmy neměly žádnou váhu a vždycky se mýlily. Jsou to taky cenné zdroje informací, ale je potřeba je v rozhodování zohlednit v míře, kterou si zaslouží. Programátoři pak asi nejvíc oceňují věci spojené s projektovým řízením, jako jsou techniky pro dělání lepších odhadů třeba časové náročnosti úkolů.

Asi každý se ztotožní s tzv. klamem plánování, který spočívá v naší tendenci dělat příliš optimistické odhady toho, kolik času nám úkoly zaberou. A to i když máme udělat pesimistický odhad. Při odhadování se ukazuje jako nejlepší začít tím, že se podíváte na co nejpodobnější úkoly z dřívějška a spočítáte jejich medián. Z toho pak vyjdete, zohledníte další informace, které máte k dispozici a máte výsledný odhad. Mnohem složitější to je pak samozřejmě ve chvíli, kdy odhadujete náročnost něčeho, co budete dělat poprvé a nemáte tedy žádné zkušenosti, ze kterých můžete vycházet.

 

 

A co analytici?

Pro analytiky je pak klíčový třeba tzv. Bayesův teorém. To je myšlenka stará přes 250 let, jejíž hodnotu jsme docenili až relativně nedávno. Jde v podstatě o metodu, díky které si můžete přesně spočítat pravděpodobnost něčeho ve světle mnoha různě silných důkazů. Například lékař ho může využít, aby spočítal pravděpodobnost toho, že pacient trpí určitou nemocí na základě informací o jejím výskytu a příznacích pacienta. Metodu vysvětluji v online kurzu Rozhodování na základě důkazů, který každou chvíli zveřejníme a bude o ní mluvit i forenzní genetička Halina Šimková na naší konferenci 26. listopadu 2019 (www.krimys.cz), která ji používá třeba pro objasňování zločinů u soudů.

 

I přes mediální publicitu termínu kritické myšlení mohou stále někteří tápat, co přesně tento pojem znamená. Jak přesně byste definoval kritické myšlení a v čem je pro rozvoj člověka klíčové?

Používám tuto definici: „Kritické myšlení je schopnost vyhodnocovat kvalitu informací a rozumně se na jejich základě rozhodovat". Jsou tu tedy dvě roviny. První spočívá v tom umět informace získat, vyhodnotit a vytvořit si na jejich základě představu o světě, která odpovídá co nejblíže skutečnosti. Ta druhá je pak o tom, umět se rozhodnout, co s tím dělat a jaké akce budou nejefektivnější pro dosažení cílů. Tím cílem může být lepší zdraví, vysněná postava, více peněz, spokojenost, dobré vztahy, prostě cokoliv, čeho chcete dosáhnout. Teď by vám už mělo být zřejmé, že kritické myšlení je jedním ze zásadních faktorů pro dosažení úspěchu v jakékoliv oblasti, kde je nutné pružně reagovat na změny. Protože je zapotřebí umět na základě nových informací vyhodnotit, co se děje a zároveň analyzovat, co je v těchto podmínkách nejlepší udělat a k čemu to povede. Což je něco, co se čím dál tím víc vyžaduje od lidí na trhu práce. Opakem je to, že napíšete návod a pracovníci se pak toho návodu drží. Ale tuhle práci zvládají čím dál lépe stroje a počítače. Takže trend tu je jasný. Projekt Krimyš bude na důležitosti zřejmě jen získávat. Navíc kritické myšlení lidé využijí i v každodenním životě – váháte, zda zkusit novou dietu, řešíte, jak se co nejdříve uzdravit nebo jen přemýšlíte, jak nejlépe zhodnotit své úspory.

 

Síla mizerných předpovědí

Hádám, že kritické myšlení patří mezi schopnosti, které se dají zdokonalovat. Máte nějaké tipy a rady z vlastní praxe, které nám umožňují tuto schopnost trénovat?

Máte pravdu, je to hlavně o tréninku. Třeba u předpovědí je strašně důležité vůbec začít měřit a vyhodnocovat jejich přesnost. To znamená, napíšu si odhad a jak jsem k němu došel. Pak se k němu vrátím, když zjistím, jaká byla realita. Pokud takových odhadů udělám víc, tak z toho můžu zjistit, jak si zhruba vedu a zamyslet se, jak bych se mohl zlepšit. O předpovědích ani nemusíte pořádně nic vědět, ale už jen to, že začnete měřit, jak na tom ve skutečnosti jste, je hrozně důležitý moment. Jakmile máte zpětnou vazbu, tak teprve můžete začít cokoliv zkoušet zlepšovat. Jinak totiž nebudete vědět, jestli to, co děláte vede ke zlepšení nebo naopak zhoršení. Schopnost dělat předpovědi se dá vytrénovat, ale jen těžko se dá přenést někam jinam. Takže nezpychněte.

Právě na předpovědích je krásně vidět, nakolik naše představy o světě odpovídají skutečnosti. Pokud věcem dobře rozumíte, budete dělat i přesnější předpovědi než ostatní, kteří se tolik nevyznají. Mnoho lidí si myslí, že ví, jak to ve světě chodí, ale dělají mizerné předpovědi, což jen svědčí o jejich přehnaném sebevědomí. Lidé často plácnou nějakou hloupost, protože jim o nic nejde a pořádně se nad tím nezamysleli. Například když lidem začnete platit i třeba jen pár korun za správné odpovědi, tak se výrazně zlepší, neboť nad nimi více přemýšlí.

 

 

Lidé si dají na úsudku více záležet...

Proto dělám třeba to, že když máme s někým různé názory na něco, vsadíme se. Sázka je skvělá v tom, že vás donutí formulovat předpovědi tak, aby šlo ověřit, jestli jste se trefili.

Předpovědi, u kterých to nejde, jsou totiž k ničemu, protože vám neřeknou, jak se podle nich zařídit. Zároveň vás sázka donutí se více zamyslet a svou předpověď vyladit. V neposlední řadě je pak větší šance, že se k předpovědi vrátíte a zkontrolujete, jak to dopadlo a získáte tak zpětnou vazbu. Navíc se vsadím, že si budete výsledek mnohem líp pamatovat.

 

Začněte zpochybňovat

S čím nebo jakými aktivitami začít, pokud se chci zlepšit v kritickém myšlení?

První krok je věci zpochybňovat. Skepticismus je skvělá věc! Bohužel k němu mají lidé negativní konotace. Myslí si, že to je něco negativního, co zdržuje a dělá problémy. Přitom jde jen o to si položit otázku: „Jak je to ve skutečnosti?" To vás automaticky navede na cestu dalšího hledání a zkoumání důkazů. Důležité je to ale dělat nestraně. Máme totiž tendenci zpochybňovat jen informace, které jdou proti našim přesvědčením (tzv. klam potvrzení). To je špatně. Takhle jen těžko přijdete na to, v čem se pletete, abyste to mohli napravit a zlepšit se. Zní to triviálně, ale je to těžké. Často totiž přijdete na to, že se skutečně pletete, a to není zprvu příjemné. Když ale spolknete vlastní ego, tak zjistíte, že máte hodně co získat. Je to vlastně předpoklad pořádného osobního rozvoje. Chce to změnu myšlení. Je potřeba mít na prvním místě pravdu a snažit se ji najít ať je jakákoliv. Hodně pak pomáhá zvědavost a pokora. No a pokud by někdo chtěl na svém kritickém myšlení opravdu zamakat, tak jsme právě dokončili sérii online kurzů, které vám dají super základ. Ale to říká člověk, který ten kurz natočil, takže si názor budete muset udělat sami.

 

Jak jste ke kritickému myšlení vlastně dostal?

Cesta ke kritickému myšlení byla postupná. Když jsem studoval ve Francii, tak jsem se dostal ke knize Zbraně vlivu (The Influence) od Roberta Cialdiniho. Vysvětluje v ní techniky různých prodejců, kteří využívají nedokonalostí našich vrozených tendencí a zároveň ukazuje, jak se jim bránit. Při čtení jsem si uvědomil, jak moc jsem těmito technikami sám ovlivnitelný. Začal jsem to studovat víc a zjistil jsem, že když o technice člověk ví, tak má mnohem lepší šanci manipulaci rozpoznat a odolat jí. To mě přivedlo ale k mnohem širšímu tématu: lidskému úsudku. 

Protože k tomu, aby byl člověk oklamán, nutně nepotřebuje nikoho dalšího, kdo s ním bude manipulovat. Jsme plně schopni poplést sami sebe. A tohle mě zajímá. Kde děláme chyby při práci s informacemi a rozhodování? Proč děláme věci, které nefungují nebo proč věříme hloupostem? Co zkresluje naše vnímání světa? Vlastně jsem si udělal sport z odhalování vlastních omylů a jejich napravování. No a teprve potom, jsem zjistil, že se tomu říká kritické myšlení. Projekt krimyš je pak výsledkem další vášně, a to sdílet své poznatky a zkušenosti s ostatními. Vědomí, že člověk není dokonalý a dělá chyby je skvělá výchozí pozice pro kritické myšlení.

Lukáš Hána

Lukáš je konzultant a lektor kritického myšlení. Školí veřejnost, firmy, ale i zpravodajské služby. Učí aplikovat racionalitu při práci s informacemi a rozhodování. Výsledkem je to, že se lidé díky znalostem a technikám vyhnou častým chybám a dosahují lepších výsledků bez náhody. Studoval Diplomacii na VŠE a Koučink a management na Ecole Supérieure de Commerce de Rennes ve Francii. Je zakladatelem projektu #krimyš (www.krimys.cz) a spoluautorem kurzu kritického myšlení na VŠE. Připravil sérii online kurzů pro Seduo. Také je alumni Centra pro aplikovanou racionalitu CFAR (www.rationality.org).

Foto: archiv Lukáše Hány

Připravila: Petra Pruden

Sdílet: