„Chci se vrátit na světovou scénu a udržet se na top pozicích,“ říká Tomáš „oskar“ Šťastný, elitní hráč Counter Striku

Práce v továrně na jednoho z nejlepších hráčů e-sportu české scény – to je příběh Tomáš Šťastného, kterému nikdo neřekne jinak než "oskar". V roce 2015 se stal profesionálním hráčem Counter Striku a od té doby nasbíral četná vítězství po celém světě. Jak probíhá Tomášův trénink? Co považuje za největší úspěchy své kariéry? A jak se vyrovnává se stresem na turnajích? 

 

CoolDialog

 

O e-sportu se říká, že je to milionový byznys a od pravdy nejsme daleko. Celosvětově se v něm podle statistik točí až 1 340 000 amerických dolarů. V e-sportu už nezaostává ani Česko. Rodák z Klášterce nad Ohří, Tomáš „oskar“ Šťastný, patří mezi špičku e-sportových hráčů u nás i v zahraničí. Znát ho můžete zejména díky nesmrtelné střílečce Counter Strike: Global Offensive od společnosti Valve. V roce 2015 se stal profesionálem a od té doby pokořoval jeden turnaj za druhým.

 

Jak jsem se stal světovým hráčem

Tomáši, jak jste se dostal k hraní her? Kdy vás poprvé napadlo, že byste to mohl dělat profesionálně?

Ke hraní her jsem měl dispozici odmalička. Nejdříve to začalo na „kazetovkách“, poté přišla konzole PSX, která mi pár let zůstala, protože jsem se v té době věnoval hokeji a měl spoustu jiných koníčků.

 

 

Co bylo dál?

Asi v roce 2001-2002 jsem dostal svůj první PC a začal jsem objevovat hry, „multiplayerovky“ a další. Největší zlom přišel nejspíš v roce 2004-2005, tehdy jsem pochopil, že hráči vlastně hrají proti sobě, že cestují na turnaje a že je to docela kompetitivní. Od té doby jsem to měl v hlavě, že bych tím profesionálem mohl být též. Bohužel opravdovým profesionálem jsem se vstal až v roce 2015, a to v momentu, kdy jsem opustil českou scénu a uchytil se na světové.

 

Jako rok profesionálního hraní uvádíte rok 2015. Jaký turnaj byl váš premiérou a jak na něj dnes vzpomínáte?

No asi bych řekl, že to bylo v roce 2007 finále gigabyte ligy.

Nebyl jsem nikdo, nikdo mě neznal. A já tam běhal a prostě dominoval.

Sice jsme jako tým nevyhráli, ale dokázali jsme porazit fu.sk (legendy slovenské scény) a skončit tak druzí za teamem nEophyte (jednička scény). Ten turnaj mi otevřel oči ještě víc a utvrdil mě v tom, že jednou v tom mohu být i nejlepší. Proslavilo to mé jméno a ten „fame“ jsem si užíval.

 

Již v úvodu jsme zmiňovali, že vaše hlavní disciplína je Counter Strike. Proč jste se rozhodl právě pro tuto hru? Co vás na ni nejvíce baví?

Já ani nevím, asi jsem byl ovlivněn tím zájmem všech. V našem městě se hrálo jen CS a nebo CoD. Já hrál obě hry, ale to CSko mi sedlo víc. Věděl jsem, že tam je nějaká velká scéna a chtěl jsem hrát mezi nejlepšíma, tak jsem se toho držel. Na hře mě baví ta týmová spolupráce, že každá taktika přinese něco jiného. Každé kolo je něco jiného, každý hráč je unikátní, každý má odlišný styl hraní. Prostě se mi to líbilo víc a toužil jsem hrát na těch turnajích. Držel jsem se toho svého snu a šel si za ním.

 

 

Nikdy to nevzdám

Jak si naši čtenáři mohou představit takový typický trénink? Trénujete doma, nebo někam dojíždíte?

Tak bohužel teď nemám žádný tým, ale jak to chodilo například v týmu mousesports, kde jsem prožil zatím svoji nejlepší část kariéry, vám říct můžu. Bylo to hodně vystresovaný, hodně hodin jsme za tím seděli. Trénink trval třeba i deset hodin, do kterých jsme vložili teoretickou část (koukání na dema ostatních, sledování našich dem, analyzování našich kol a chyb) i praktickou část, kdy jsme trénovali naše nové taktiky proti soupeřům na serveru – prostě takový zápas bez diváků.

 

Jak často jste trénovali?

Takhle to chodilo pět i šest dnů v týdnu. Pokud si představíte, že ještě do toho všeho cestujete na turnaje (které jsou 3krát do měsíce) a vy letíte do Ameriky, zpátky do Evropy a třeba znovu do Ameriky, uznáte, že je to docela vyčerpávající. A takhle jsme to měli asi 4 měsíce. Jinak na tréninky se také dojíždělo do tzv. bootcampů. Sídlo jsme měli v německém Kolíně nad Rýnem. Nebylo to tak časté, ale bylo to produktivní – se všemi se vidět, jíst spolu, bavit se o čemkoliv mimo hru, vidět všech výrazy.

 

S tréninkem z domova se to asi srovnat nedá...

Určitě se to nedá srovnat s tím, když trénujete z domova. Ale zas jak říkám, bootcampy jsou dobré v době, kdy nejsou turnaje. Jinak si všichni můžou začít lézt na nervy a dělá to nepokoje v týmu, kde je důležitá týmová pohoda.

 

 

Od vašeho profesionálního hraní uběhlo už 5 let. Kdybyste zrekapituloval svoji kariéru, co byste řekl, že jsou doposud vaše největší úspěchy?

Určitě výhry v turnajích – například náš první titul na turnaji v řeckém Mykonosu a dál pak výhra na turnaji IEM New York. V té aréně už se toho mimo e-sport odehrálo tolik, že zrovna tam zvednout trofej nad hlavu, ve mně zanechalo příjemné pocity a vzpomínky. Co stojí za zmínku, že jsem se jako úplně první Čech dostal na Major. To byla pro mě čest a jsem na to stále hrdý. Hodně jsem makal a sklidil jsem určité ovoce, nicméně stále ještě nejsem spokojený. Chci být ještě lepší.

 

Pokud bychom se zaměřili na psychickou podstatu věci. Jak se například vyrovnáváte s tím, když se vám nedaří nebo když prohrajete? Pociťujete během turnajů stres? A pokud ano, jak se s ním vyrovnáváte?

Já jsem hrozný flegmatik, ale nějaké situace se mnou dokážou hnout. Mně se stačí jen hluboký nádech, trošku si sám v sobě zanadávat a můžu pokračovat. Někdy to trvá, ale většinou mi to pomůže se uklidnit. I když ani to nejde, tak prostě převezmu roli supporta a snažím se pro tým vytěžit maximum.

 

Máte z něčeho strach?

Můj největší strach je z "přehrání", protože někdy toho je vážně moc a pak se vám ani ta myš nechce v té ruce držet. A to je taková těžká situace, které nejde moc pomoci. Hodně lidí už kvůli tomu muselo odstoupit, například na pozici šestého hráče. Mně už se to taky stalo, ale nebylo to dlouhodobé, naštěstí.

 

 

Máte vytyčené nějaké kariérní cíle do budoucna? V rozhovoru pro Reflex jste řekl, že byste rád pozvednul českou e-sport scénu.

Chci se vrátit na světovou scénu, udělat boom a udržet se na top pozicích. Je to možná trochu naivní, ale většinou to, co jsem chtěl, tak jsem vždycky dosáhl. Nikdy to nevzdám, jen v době, až sám sobě začnu být vtipem. Co se týče české scény, rád bych se vrátil a byl mezi českými kluky, jak tomu bylo dřív. Podělit se s nimi o své zkušenosti ze světa a bojovat třeba o příčky ve světě? Proč ne. Nevím, co pro mě budoucnost plánuje, jen doufám, že samé pozitivní věci. 

 

Pokud jste stejně jako Tomáš velký fanoušek e-sportu a Counter Striku, pak se doporučujeme podívat na video BEST OF, kde uvidíte Tomáše v akci. Oskara také můžete sledovat na sociálních sítích – Instagramu, Facebooku nebo Twitteru. 

 

 

Připravila: Petra Pruden

Foto: Facebook T. Šťastného

Sdílet: