Club

"Mozek se biologicky tvaruje podle našich myšlenek. Potřebujeme se přestat plácat v minulosti a ve špatných vzorcích myšlení," říká koučka Janka Chudlíková.

Na vrcholu své korporátní kariéry zatáhla ruční brzdu a vydala se do neznáma. Dnes je vyhledávanou koučkou a autorkou oblíbeného podcastu. Jednou z jejích oblíbených spolupracujících profesních skupin jsou ajťáci. Jsou prý kreativní a jdou do hloubky. Co však velmi často podceňují a na co mají dávat pozor? O životě IT odborníků s Jankou Chudlíkovou.

 

CoolDialog

 

S Jankou se známe už delší dobu, potkaly jsme se na konferenci o "biohackingu", kde ve své nabité přednášce shrnula vše, co je pro současný "život v dnešní divočině" potřeba. S dovětkem, že všechno, co k tomu potřebujeme, už vlastně máme. Chce to jen s tím umět zacházet tak, aby nás bavilo "žít, pracovat i meditovat" bez ohledu na to, co se kolem nás děje...

 

Janko, tohle je rozhovor pro ajťáky. Vím, že tuhle skupinu lidí máš moc ráda a že s nimi pracuješ dlouhá léta… Čím tě fascinují?

Ano, s ajťáky spolupracuji dlouho a často, nejen ve firmách a korporátech, pro které pracuji. Také jsem párkrát přednášela na Barcampech. Ajťáky mám ráda proto, že jsou hodně kreativní a o všem přemýšlí do hloubky. Pokud jim nějaký koncept sedne, tak ho prostě začnou používat. Taky mám ráda tu výzvu, kdy se jim snažím „prodat“ soft skills... :-) Díky neurovědě jsem našla klíč, jak skloubit logiku a racionalitu s kreativitou a nastavením mysli. To mě baví.

 

Neurovědou se zabýváš přes 10 let, jsi velkým fanouškem mozku a jeho fungování. Co pro tebe za tu dobu bylo největší "plácnutí do čela", největší objev, takový ten aha moment? 

To je ale krásná otázka! Mne nejvíc praštilo do čela to, jak si všechno trápení děláme sami svými postoji a myšlenkami, a že změna k lepšímu je relativně jednoduchá. Když si uvědomíme, že jsme to my, kdo rozhoduje, na co bude myslet a kam nasměřujeme svoji pozornost, tak pochopíme, že jsme to také my sami, kdo to může změnit. Potřebujeme se přestat plácat v minulosti a ve špatných vzorcích myšlení. Tomu říkám „tanec v lejnech“, odborně se tomu říká role oběti. Stačí se přestěhovat do role tvůrce svého života.

V tady a teď rozhodujeme o svojí budoucnosti. Stačí nasměrovat svou pozornost na tvorbu svých vizí a cílů a potom na nich začít pracovat. Náš mozek se tak zaměstná novou činností a po čase se i vnitřně přebuduje a vytvaruje. Náš mozek se biologicky „tvaruje“ podle našich myšlenek. Říká se tomu neuroplasticita. Naše vědomé nastavení mysli je klíč k řešení mnoha problémů.

 


Vzpomeneš si, které věci ti daly na začátku tu zásadní zpětnou vazbu, že to má smysl?

Nedokážu si vybavit konkrétní okamžik, ale postupně jsem se přestala hrabat v minulosti a utápět v problémech. Veškerou pozornost a energii jsem začala věnovat tomu, co vlastně doopravdy chci a kým chci být. A můj život se skutečně začal měnit k lepšímu. Potom jsem to posunula dál a začala jsem si v důležitých situacích uvědomovat, že mám vždy na výběr, co zrovna teď udělám. Začala jsem se vědomě rozhodovat.

Zpětná vazba byla skvělá i těžká zároveň, protože jsem si potvrdila, že vždy sklidím, co zaseju. Takže jsem měla jasnou sebereflexi toho, co dělám dobře, ale také toho, co dělám špatně. Přiznat si vlastní chybu nebo problém není příjemné, ale je to základní předpoklad změny k lepšímu. Celkově jsem se posunula k jednoduššímu způsobu života, který stojí na pár základních hodnotách a vědomém pozitivním postoji. Vyrábím si svoje štěstí sama.


Když se zaměříme právě na život IT odborníků, kteří většinu dní (možná i nocí, když jim hoří projekt) sedí u počítače, kódují, dodávají reporty, často krotí cash flow v roli freelancera... V čem jsou nejvíce ohroženi?

Hrozí jim postupné snížení výkonnosti a možná i vyhoření, pakliže si nebudou hlídat základní dobíječe energie: jako jsou strava, spánek, trochu pohybu a vztahy… Dlouhodobý multitasking ve finále snižuje výkonnost mozku a způsobuje distres, který po čase vede k psychickým poruchám nebo fyzickým nemocem. A v neposlední řadě na to doplácejí i vztahy. Jak známo, ty jsou základem spokojenosti v našem životě. Takže za mne je to zase o tom, abychom se naučili rozlišovat skutečné životní hodnoty a byli ochotni za ně něco i zaplatit. Dlouhodobě se nám to vrátí v dobrém.


Na co by si tedy IT odborníci měli dát pozor?

Je třeba vyvažovat příjem a výdej energie ve všech směrech. Životní energie je jen jedna, ale tu si můžeme šetřit pro život tím, že si budeme tvořit sekundární energii životním stylem. A doporučila bych naučit se odlišovat skutečné priority od „To Do Listu“. Je třeba naučit se kreativně a efektivně citovat a prioritizovat. Díky tomu se dostáváme do vrtule, která se roztáčí do takového tempa, že už ani nevíme, že lítáme v reaktivním režimu. Chce to vždy nadhled a držet dlouhodobý směr.

 

 

Sama jsi prošla "profesním lisem", dlouho jsi byla vrcholovou manažerkou v Zentivě, a když už jsi měla na dosah zvýšení platu snů a opce na firmu, rozhodla jsi se poslechnout "zhuntované tělo" a psychiku a odešla jsi. Dá se taková práce vůbec dělat celý život? Co při takové práci, ať už jako vrcholový manažer, anebo IT odborník, nejčastěji děláme za chyby?

Nevím, zda to jde dělat celý život. Já sama jsem se v korporátu naučila postupně solidně delegovat a vést dobře svoje lidí i projekty. Ale byl tu ten tlak okolí a politikaření. To už pro mne nebylo únosné. Lidé všeobecně vytvářejí chaos a mají zmatek v prioritách. Když v tom lítá většina a celá firma žije v umělém matrixu, je velmi těžké vykolejit a dělat si to podle sebe, byť zdravěji a kvalitněji. Je to, jako bys chtěla zastavit valící se vodu z prolomené hráze.

Já už si například dávno myslím, že s technologiemi, které máme, včetně robotiky a virtuální reality, bychom měli pracovat cca čtyři hodiny denně nebo tři dny v týdnu. Měli bychom žít normální, vyvážené životy… Jsem v tomto směru E. T., ale vím, že to je správná cesta. A teď si představ, že bych s takovou myšlenkou přišla v korporaci… :-) Nicméně, podívej, co dokázal koronavirus, když vezmeme v potaz třeba jen on-line vzdělávání a schůzky - najednou to jde!

 

Už za vědecko-technologické revoluce před 100-200 lety se říkalo, že díky strojům budou lidé pracovat jen 4 hodiny denně... Ale vypadá to, že paradoxně pracujeme čím dál víc. Tlak na nás je obrovský. Jak se v tom nezbláznit, respektive - jak v tom žít dobře?

Začínám si myslet, že film Matrix vstupuje do reality našich dnů. Chce to zachovat si základní lidské hodnoty a žít podle nich - navzdory všemu a všem. To chce vnitřní odvahu a sílu, do které každý z nás musí dorůst, abychom se uměli odstřihnout od většinového modelu, který je více či méně nemocný. Musíme vnitřně dospět, abychom mohli žít za sebe a vychovat rozumně svoje děti. Koronavirová pandemie nám v tomto smyslu nastavila velmi zajímavé zrcadlo. Kdo chce, najde si svoje odpovědi a bude podle nich i žít.

 

 

Alfou a omegou našeho dobře fungujícího mozku je spánek. Dvacet čtyři hodin bez spánku má na člověka stejný vliv, jako by měl v krvi jedno promile alkoholu… 

Mozek je orgán, který nikdy nespí, ale potřebuje nutně spánek, protože v něm funguje v jiném módu. Prochází 4x až 5x cyklem alpha, théta, delta, théta, alpha… Vypíná se racionalita a ve snové i bezesné říši si řeší svoje témata jinak než v bdělém stavu. Řídí non-stop autonomně naše životní funkce a na to potřebuje energii. Dále se ve spánku detoxikuje, byť je to jediný orgán, který nečistí lymfatický systém. Dělá to jinak. Koupe se v mozkomíšním moku. Navíc maže náhodná neurospojení a ta propojená ukládá do dlouhodobé paměti. A kdoví, co ještě… Na to všechno potřebuje spánek. Já bych mu ho raději dopřála…


IT odborníci často pracují i v noci - modré světlo z obrazovky či displeje je pak jen těžko pustí do rovnou "do hajan". Jakou spánkovou hygienu bychom ale měli dodržovat v rámci našich možností opravdu poctivě?

Zákony přírody neočůráme. Mozek potřebuje minimálně 7h spánku, ideálně 8. Minimálně 45 minut před spaním bychom měli vypnout modré displeje a zaobírat se už jakýmsi ukládacím režimem. Vykašlete se i na appky s oranžovým světlem, protože to znamená, že se budete přemáhat a do noci řešit nějaké složité úkoly. Na to nejsme nastavení a dlouhodobě to odneseme. Je lepší jít dříve spát a dříve ráno vstát. Mozek je ráno „uklizený“ a výkonný. Všechno jde ráno lépe a naše mentální výkonnost je na vrcholu. Prostě - ráno moudřejší večera...


Celý život jsme byli vychovávaní k tomu, abychom nedělali věci, bez kterých dnes ale v podstatě nelze žít. Třeba: Nebav se s cizími lidmi - máme sociální sítě; nechoď k cizím lidem do auta - jezdíme Uberem; nechoď k cizím lidem domů - využíváme AirBnb, nesuď knihu podle obalu - máme Tinder... My se s tím prostě musíme poprat, ale co můžeme udělat pro své děti, aby to v životě neměly tak složité jako my?

Chystám se natočit on-line kurz: Výchovné minimum, tam se tomu budu věnovat. Z velkého nadhledu lze říct, že pokud budeme my sami odlišovat podstatné od nepodstatného, budeme vnitřně vyrovnaní a šťastní a budeme ctít základní hodnoty, naše děti dostanou dobrý základ. Uvidí správné vzorce myšlení a chování, které se jim vryjí do hlubokého podvědomí. Zbytek už bude od cca 14. roku života jejich vlastní boj. Každý se musíme vzepřít matrixu, narvanému do našich hlav výchovou a okolím. Každý musíme najít sám sebe.

 

Už jsi o tom mluvila - máš vlastní podcasty pro ajťáckou komunitu, Brainhack. Představíš nám je?

Mám na YouTube rozvojová videa, také pravidelně točím svůj pořad Dolů nahoru. To jsou rozhovory s lidmi bez rozdílu věku, pohlaví, orientace, národnosti, profese… Existují nejen ve formě videí, ale i jako podcasty na iTunes a Spotify. Možná by vaše čtenáře mohly bavit tyto dva podcasty, kde jsem byla hostem. Myslím, že se povedly: Hacking mozku, Jak nevyhořet. On-line kurzy „Brain hack - aneb Seberozvoj s mozkem“ jsou zpoplatněné, ale za rozumnou cenu. Dále funguji na všech sítích a na Instagramu, kde mívám pravidelně živé streamy a odpovídám na dotazy. Základním místem pro orientaci o mých aktivitách je můj web. Děkuji z krásné a náročné otázky a přeji vše dobré. 

 

Hackněte se do lepšího módu

Jak pozitivně hacknout svůj život podle Janky:

  • Každých 45 minut u počítače se protáhněte nebo projděte.
  • Meditujte. Nejméně 10 minut denně, používejte i minutové meditace (Jak na to? Prostě se odstrčte od počítače, sedněte si rovně a minutu se soustřeďte na svůj dech. S každým výdechem se uvolňujte a relaxujte.)
  • Dělejte pozitivní vizualizace toho, co chcete - ať už jde o osobní nebo pracovní vize.
  • Paretovo pravidlo: Každý ho zná, a skoro nikdo ho neumí používat. Přitom myšlenka, že jen pětina toho, co dělám, má čtyřpětinový dopad na výsledek, je prostě geniální. Prioritizujte podle dlouhodobých cílů.
  • Každý den se hýbejte. Používejte tělo. Je to náhrada za staré obranné reakce ve stresu: útok nebo útěk. Dnes do bitvy nechodíme, nezdrháme před nepřítelem, ale ve stresu, který je s tím spojený, jsme. Musíme vyrovnat biochemii v těle – právě pohybem.
  • Spěte nejméně 7 hodin.
  • Oddělujte pracovní a osobní čas.
  • Stanovte si osobní hodnoty - pár zásad, přes které nejde vlak.
  • Tvrdě oddělujte a vědomě volte multitasking vs. singletasking. U složitých úkolů a řešení úkolů vypněte všechny rušiče a upomínky, soustřeďte se jen na tu jedinou věc. Ve výsledku budete mít větší výkon.
  • Ráno je mozek nejvýkonnější, nezačínejte den maily, ale kreativními či náročnými úkoly. Odpíchněte se od dlouhodobých cílů.

 

Janka Chudlíková

Lektorka, facilitátorka, mentorka, koučka, speaker

Pracovala jako top manažerka korporací v oblastech marketingu a HR, pak ji ale zlákala neurověda a psychologie. Dnes školí, přednáší, koučuje a inspiruje druhé na cestě ke spokojenosti a k rozvinutí plného potenciálu. Aktivně se zajímá o neurovědu a psychologii, profesní zkušenosti nasbírala také v oblasti řízení lidských zdrojů. Je vyhledávanou koučkou, mimo jiné ji můžete vidět jako koučku v TV pořadu Tlouštíci, kde účastníkům pomáhá s přenastavením (zlo)zvyků i mysli. Má vlastní podcast Dolů Nahoru, "Jak se odrazit od dna". Je maminkou známé influencerky a youtuberky Anežky alis Not So Funny Any. Miluje Malagu a komunikaci s lidmi. Na svých kurzech učí, jak žít svůj vysněný a šťastný život, ať už nám naši rodiče v dětství na náš harddisk nahráli cokoliv...

 

 

Připravila: Alena Čálková

Foto: Shutterstock; Facebook a archiv Janky Chudlíkové