„Co dřív trvalo hodiny a někdy ani nebylo možné, teď díky dronům trvá chvilku,“ říká o pomoci dronů na highlajně známý slackliner Danny Menšík.

Když se tvořil tenhle rozhovor, byl Danny Menšík zrovna v Chamonix, kde mu pod rukama vznikala nová lajna. Přesněji řečeno - 2,5 centimetrový popruh (v tomto případě dlouhý 45 metrů), po němž ve výšce 3 049 m n. m. spolu se svými parťáky přešel z jednoho vrcholku hory na druhý. Teď už to jde ve srovnání s dobou bez dronu rychle. Právě dron tu totiž hraje zásadní roli. A zdaleka nejde jen o pořizování snímků.

 

CoolDialog

 

Měli byste na to odvahu? Jen si to představte: vstoupíte na úzký popruh ve výšce tří tisíc metrů a máte ujít někdy pár metrů, někdy i kilometr, aniž byste spadli. Ale pozor - ještě si k tomu ale přidejte vítr a neposlušnou lajnu (popruh), která se vám pod nohama různě kroutí a hýbe. Pro českého rekordmana Dannyho Menšíka je to vášeň. Lajnou spojuje nejen vrcholky hor, ale také například mrakodrapy. „Zajímají mě lajny, které spojují zajímavá místa a dokreslují linku v krajině. To místo mě musí zaujmout esteticky,“ říká nyní o svých vybraných místech, na která s sebou bere výjimečně šikovného pomocníka – dron.

 

Když dron natahuje lajny

Danny, proč je pro slacklinery důležitý dron?

Nejzásadnější význam dronu pro nás slacklinery, kteří natahujeme lajny ve velkých výškách - tzv. highline, je při přetahování lajny z jedné strany na druhou. Dřív spojení obou stran trvalo hodiny a někdy ani nebylo možné kvůli terénu a vegetaci, protože se muselo fyzicky projít mezi kotveními.

 

 

Jak vlastně probíhá taková dronová mise na jiný vrcholek?

Na dron nejdřív připevníme rybářský vlasec nebo velmi tenké lanko a letíme s ním z jedné strany na druhou. Toto spojení nám zásadně ulehčuje a urychluje instalaci celé lajny. Vlascem si pak přitahujeme tenké lanko, na tenkém lanku pak tlustější lanko a poté už lajnu samotnou.

 

Přímo lajnu by dron neunesl?

Musí se to dělat takto postupně s mezistupni, protože dron neutáhne rovnou lajnu, stejně jako my si nepřitáhneme lajnu rovnou vlascem.

 

Kromě zásadní funkce "spojovače" má ale dron i klasické poslání - natáčí a fotí...

Jasně, další význam dronu je samozřejmě natáčení a fotky. Například pro mě, kterého slackline částečně živí, je důležité vytvářet kvalitní obsah z projektů a mít tak možnost přinést obraz lidem, kteří tam nahoře v horách nemohli být.

 

 

Tvoje videa jsou kvalitní, napínavá, akční. Jaký dron je tedy pro slacklinery nejlepší? Chápu to tak, že nesmí tolik nevážit, když ho nesete s sebou na horu, zároveň musí být výkonný při přetahování vlasce, a to i ve větru…

Pro mě je váha velmi důležitá. Já své highline projekty dělám hlavně v horách na těžko dostupných a odlehlých místech, takže gramy v batohu se počítají. Zároveň ale chci také vytvářet kvalitní záznam. Můj klasický DJI Mavic Pro dělá skvělou službu, ale chci upgradovat na “dvojku Pro“, kvůli výrazně lepší kvalitě záznamu. Pro někoho, kdo nepotřebuje tak super obraz, tak i menší Mavic Air udělá velkou službu. Používali jsme i Phantomy, ale ty jsou velký, těžký a na přetahování i kilometrové vzdálenosti Mavic stačí.

 

Kdy jsi vlastně zjistil, že je čas na pořízení dronu?

V roce 2014 jsem zaslechl od kamarádů z Vídně, že použili dron na přetažení nějaké kratší highline. A když jsem ten rok pohořel při přetahování lanka ručně přes údolí v Divoké Šárce, kde jsem chtěl překonat tehdejší světový rekord 214 m, tak jsme poprvé povolali nejmodernější technologie.

Přemluvil jsem kamaráda, skvělého outdoorového kameramana Honzu Šimánka, který měl Phantoma 2 a vyslali jsme dron s vlascem napříč údolím… A ono to klaplo! V tu chvíli bylo jasné, že to je nová cesta, jak dělat dlouhé lajny. A že potřebuji dron! My jsme tady v Čechách celkem pionýři ve využívání dronů na highline. Byli jsme první, co to použili na velké highlajně.

 

První lezení a natáčení s dronem bylo tedy napínavé…

Byli jsme dost nervózní, jestli to ten dron utáhne. Foukalo a vlasec za dronem dělal velký oblouk. Tam jsme právě vymysleli fintu se závažíčkem, aby se vlasec nezamotal do vrtulí. Chytání dronu na druhé straně pro nás také byla novinka. O pár let později jsme zjistili, že 200 metrů s vlascem zvládne i menší dron, a že Phantom by zvládl kilometry.

 

Selfie tyči odzvonilo

Na tvém videu z Higline v Chamonix je vidět, že přecházíš po lajně ještě se selfie tyčí v ruce. To musí být náročné, vybalancovat v takové výšce váhu tyče s aparátem, tohle ti asi s dronem zmizelo?

Není to tak hrozný, zvlášť ne na lajnách, kde mám převahu. Samozřejmě to nepoužívám tam, kde chci podat maximální výkon a soustředění. Vždycky jsem se akorát bál, aby se mi tyčka při pádu nezlomila a já neposlal „gopro“ do údolí.

Je to zajímavý záběr a mám ho pořád rád, ale jasně že z dronu je to jiná písnička.

 

 

Když se řekne higline s dronem, co všechno si pod tím můžu jako „nelezec“ představit? Říkám si, čím to všechno vlastně začíná - doma nabitím baterek, sbalením všech komponentů, pro potřeby na lajnách je toho určitě víc?

Je to jednoduché, kromě dronu akorát přihodím do tašky špulku vlasce nebo naviják s vlascem. Vlasce připevňuji na Mavica na malé nožičky ve spodu tak, aby to zabralo za obě naráz a pak půl metru pod dronem zavěšuji karabinu jako závaží, aby za letu vlasec nevnikl do vrtulek.

 

Co se děje s dronem, když splní svou misi a je na druhé straně?

Když přiletím s dronem na druhou stranu, tak parťák vlasec z pod karabinky odcvakne nebo odřízne. Musí tam zůstat viset závažíčko, aby zbytek vlasce nemohl k vrtulkám. Pak už jen doletím dronem zpátky ke mně. Na velmi dlouhé vzdálenosti se dá prostě přistát do rukou parťáka na druhé straně.

 

Kolik taková bagáž s dronem váží? Pronese se?

Mavic se třemi baterkami a ovladačem má něco okolo asi 1,5 kg. Samozřejmě to v batohu cítit je J.

 

Natáčení dronem má různá omezení a pravidla, kde se smí a kde ne. Je potřeba k dronu při horolezení a slackline v extrémních podmínkách povolení?

Povolení záleží na místě. Například v Chamonix se teď už snad oficiálně bez povolení lítat nesmí. Je tam velký provoz turistických vrtulníků a paraglidů, tam to chce být velmi opatrný.

 

A co nějaké speciální vybavení?

Krom toho vlasce ani ne. Na dostupnějších místech požíváme naviják na vlasce, abychom ho mohli navinout zpět a nemuseli pokaždé používat nový, ale do hor to netahám.

 

 

Jak Čínani vytáhli oktokoptéru

Co když se zeptám na tvůj nejnezapomenutelnější zážitek s dronem?

To bude ten, když jsem byl v Číně dělat projekt pro jednu přírodní turistickou rezervaci… To jsem ještě neměl svůj dron a dron na přetažení 1250 m dlouhé lajny měla objednat agentura. Když jsme přijeli, na místě byl celý tým závodních profíků s obří oktokoptérou a DJI Inspirem na natáčení toho, jak oktokoptéra přetahuje. Říkal jsem jim, že mi stačí Phantom a že si to pořeším, ale oni rádi předimenzovávají, takže to byla sranda. Ještě jak je to velká kráva, která jen tak někde v jungli nepřistane, musel na druhé straně shodit vlasec se závažím do rukou mých parťáků pomocí malého odjišťovacího očka na dálkové ovládání.

 

Dron v horách, na slacklajně… To přímo zavání rizikem a možnými nehodami. Stalo se ti už, že jsi při akci dron zničil?

Letos poprvé jsem s dronem naboural. Tohle září jsem v Chamonix tahal novou highline a při natáčení jsem nacouval do vedlejšího vrcholku hory. Neuvěřitelné štěstí v neštěstí bylo, že zapadl do komína mezi skalními špičkami na vrcholu. Vzdušnou čarou to bylo asi 150 m, ale lezli jsme pro něj dvě hodiny po hřebeni. Nakonec má jen zlomenou zadní nožičku, takže ho teď budu dávat do opravy.

 

Letět ale o kus vedle…

Letět o metr vedle, tak by jen proletěl a letět o pár centimetrů jinak, tak by spadl stovky metrů dolů do údolí na ledovec.

 

 

Jak řešíš postprodukci? Videa z dronu zpracováváš až doma? Předpokládám, že na horských vrcholech asi není signál ani na pořízení zdravice na Facebook?

Problém se signálem v horách není, kromě míst, kdy se zaletí někam za roh, za horu. Ale jen na významnějších projektech točím a stříhám video, na ostatních spíš jen udělám pár rychlých fotek.

 

Danny, pověz mi prosím, kde člověk bere odvahu a sílu pořád vylézat a slézat horské jehly, cvakat na ně lajnu a ještě přes ni přejít? V tom musí něco být!

Čistá vášeň a nutkání se vracet nahoru, spojovat tím špagátem místa, která k tomu vyzívají a procházet se ve výškách prostorem, který ve mě vzbuzuje respekt, silné emoce a přechází v ty nejsilnější zážitky.

 

Slackline

Stále oblíbenější sport slackline, neboli chůze po lajně natažené mezi dvě body (skalami, stromy nebo budovami), má mnoho disciplín. Jednou z nejtěžších (a zároveň nejatraktivnějších) je tzv. higline, v níž se provazochodci pohybují na lajně ve výšce desítek až stovek metrů nad zemí. Na rozdíl od chození po provazu není popruh při slackline natažený napevno, ale hýbe se. Počátky tohoto sportu lze najít v Yosemitském národním parku, kde si lezci krátili volnou chvíli chozením po řetězech na místních parkovištích.

 

Danny Menšík

Čtyřiadvacetiletý profesionální lezec, dvojnásobný držitel světového rekordu pochází z Prahy, ale usadil se v Českém ráji. První lajnu vyzkoušel v patnácti, skrze slackline a lezení v sobě pak našel lásku k horám. Rekordy ho ale paradoxně naučily, že délka není vše. Jeho prioritou jsou horské highline, kde již samotný přístup k lajně je nedělitelnou součástí procesu a samotná chůze na lajně jen třešničkou na dortu, nabývá hlubšího smyslu a půvabu. Příroda ho provází i na studiích, právě studuje lesnictví na fakultě lesnické dřevařské na ČZU. V horách chce prý ještě dokázat velké věci.

 

Drony se stávají čím dál pevnější součástí našich životů, umí nejen mapovat terén a pořizovat snímky, nastoupit ve válečné zóně, ale nahradit například i osobní kontakt při donášce. Kdy bude donášková služba dronem součástí českého standardu?

 

 

Připravila: Alena Čálková

Foto: archiv Dannyho Menšíka

 

Sdílet: