"Dají-li investoři od e-sportu ruce pryč, spadne jako domeček z karet," říká specialista na e-sporty David Hendrich

E-sport nabývá na popularitě. Přestože sám o sobě je zatím neprofitabilní, investoři v něm vidí potenciál, a tak se tento obor snaží rozšířit. Jaký je rozdíl mezi e-sportem v Evropě, Americe a Asii? Kdy končí profi kariéra e-sportového hráče a kolik e-sportový hráč stojí? Na to a mnoho dalšího nám v exkluzivním rozhovoru odpověděl specialista na e-sporty David Hendrich.

 

Magazín

 

David Hendrich, e-sport specialista ve společnosti Sazka a.s., se pracovně věnuje od roku 2018, ale osobně se k němu dostal už ve svých 14 letech. Trávil tehdy svůj volný čas hraním Country-Strike a sledováním největších světových turnajů s přáteli.

 

Jak aktuálně vypadá e-sportová scéna, u nás i ve světě? 

E-sport jako takový je stále rostoucí odvětví. Každým rokem a každým větším turnajem, v jakémkoliv herním titulu, stále roste a žene se kupředu. 

A co nějaké aktuální trendy?

Na aktuální trendy se můžeme dívat z mnoha úhlů. Z pohledu herních organizátorů, titulů, týmů a podobně. Začnu tedy těmi týmy. U nich je důležité zmínit to, že většina z nich není profitabilních. Většinu živí sponzoring, tedy investice od velkých sponzorů.

V Česku má například vlastní týmy Jakub Jankto, fotbalista ze Sparty, nebo Martin Kabrhel, bývalý pokerový hráč. V poslední době se zapojují i například sportovní kluby, které do e-sportu vkládají velké investice, sázkové kanceláře nebo endemické značky. To jsou společnosti vyrábějící herní perfierie, jako myši, klávesnice, monitory atd.

Když se podíváme se na herní tituly, jaká hra teď nejvíce frčí? A na co se nejvíce sází?

Momentálně jsou nejsledovanější hry Counter-Strike (CS) a League Of Legends (LoL). Ten měl nedávno i svůj hlavní turnaj – Worlds, což byl druhý nejsledovanější e-sport event v historii. V jeden moment se na něj dívalo přibližně 5 100 000 lidí.

Mezi e-sportem v Evropě, Americe a Asii bude pravděpodobně obrovský rozdíl. Titul lámající rekordy v Americe bude zřejmě odlišný od toho nejoblíbenějšího v ČR, je to tak?

Určitě, e-sportové tituly jsou zajímavé v tom, že se mění právě v závislosti na regionu. A každý z těch regionů je v něčem rozdílný. V Americe je hodně populární e-sport hlavně v podobě konzolí, vedou rozhodně nad počítačovým průmyslem.

Hodně oblíbenými jsou hry jako Halo, což je v Evropě hra de facto mrtvá, potom také střílečka Overwatch. Zajímavé je, že tam hodně žije Valorant, který pochází od stejného vývojáře jako LoL a zároveň je to přímý konkurent CS. Zatímco v Evropě CS stále přežil, v Americe už převažuje hlavně Valorant.

 

 

Jak to vypadá v Asii?

V Asii hraním hrozně žijí, je to velmi populární. V Koreji se dá e-sport i studovat, a celkově je tam v tomto směru větší podpora. Ať už státně, tak celkově od lidí, kteří hraní berou jako fajn koníček, třeba jako tady u nás fotbal nebo hokej.

Tak, jak jsou u nás tito sportovci uznávaní, tak tam stejně uznávají i e-sporty a jejich hráče. Největší popularitu tam mají MOBA ( = Multiplayer online battle arena) hry, kam patří LoL, Dota 2 a další podobné tituly.

V zemích jako je Čína, Korea, Indonésie a Japonsko v podstatě na MOBA hrách žijí. Pokud tým z těchto zemí hraje proti evropskému týmu, ve většině případů vyhraje. Jsou úplně na jiné úrovni.

Pojďme se vrátit k Česku, říkal jste, že v Asii se dá e-sport i studovat, jak na to pohlíží Česko? Jaká je česká cesta - za tím, stát se profesionálním hráčem?

Ta cesta je složitá. Většinou to funguje tak, že hrajete, účastníte se turnajů a lig, které jsou pořádané vývojáři nebo organizátory a někdo si vás všimne. Pak můžete dostat na zkoušku nabídku od menšího týmu, kde budete hrát a dle vašich výsledků se dostanete do většího českého týmu, odkud už vede cesta do Evropy. 

Dosáhl některý z českých e-sportových týmů nějakého většího úspěchu?

Ono se vlastně nedá říkat český e-sport, protože z nějakého důvodu je to bráno jako odvětví československé. Tím, že mezi sebou nemají jazykovou bariéru, je většina z nich složená z Čechů i Slováků. Je to takové federální hraní.

České a Slovenské týmy v poslední době příliš velkých mezinárodních úspěchů nedosáhly. Navíc, těch profesionálních moc není, hrubým odhadem asi okolo sedmi. Jiné to je v oblasti jednotlivců, kteří reprezentují mezinárodní organizace a tam již nějaké úspěchy najdeme. 

Jaká je životnost hráče, který se dostane do profi týmu?

Poměrně krátká. Je to kariéra ještě kratší než u fotbalového hráče. Řekněme, že Ronaldovi a Messimu je 35 let a stále hrají na profesionální úrovni. V rámci e-sportu profi kariéra začíná v 16 letech, teprve od 16 totiž organizátoři umožňují hráčům hrát profesionálně a maximum je okolo 30. roku. I když se samozřejmě najdou i starší hráči…

 

 

Když začínají hrát takhle mladí, jak to mají se vzděláním? Je to podobně jako u jiných profi sportů, že jde škola do pozadí?

V praxi to vypadá tak, že hráčů si začínají všímat už od jejich 14 let. Příkladem je Slovák David „Frozen“ Čerňanský. Ten je na herní scéně už od 14 let. Hrál i v týmu, ale když přišel mezinárodní turnaj, tak se ho nemohl účastnit.

Jakmile mu bylo ale 16, začal se více dostávat do povědomí a přicházeli nabídky. Nakonec přešel do mezinárodního týmu MOUZ a teď se svým mezinárodním týmem dostal v Brazílii na majoru do semifinále.

Nízký věk je jeden z problémů, ale záleží na tom, jak je daný hráč dobrý. Některé týmy mají nasmlouvané hráče, z nichž většina jsou ještě studenti. Občas mají i zaměstnané, kteří pracují od 9 do 17 hodin a hrají po večerech.

Tím ale hráč v podstatě ztrácí šanci dostat se někam dál, protože ti lepší hráči trénují klidně i celý den. Pokud máte čas od 18 hodin večer, tak není čas se rozvíjet. Většina profesionálních hráčů se vzděláním končí po střední škole. 

Má e-sportový hráč speciální režim?

V případě, že mají hráči profesionální smlouvy, je jejich režim vyloženě pracovní. To znamená, že v 9:30 jim už můžou začínat tréninky, individuální nebo skupinové a mívají meetingy s koučem. Dnes už mají týmy své týmové kouče, mentální kouče i analytika.

Ti všichni s nimi spolupracují, připravují je na zápasy a studují soupeře, proti kterému pak trénují a nastavují taktiky. Je to stejné jako v jakémkoli jiném sportu. Snažíte se najít soupeřovy slabiny.

Dost často mívají hráči i fyzické cvičení. Nedbá se na to nijak extrémně, ale v poslední době se začalo koukat na životosprávu, cvičení apod. 

Co musí mít e-sportový hráč, aby se mohl stát úspěšným?

Talent. Musí mít dobrou reakční dobu, ta se dá ale nějakým způsobem trénovat. Nutná je i dobrá koordinace oči-ruce. Hlavně u stříleček je to o malých pohybech rukou, řekl bych až extrémně po milimetrech myší po podložce. Ve spoustě her musí mít hráč předvídavost, nějaké strategické myšlení a musí být také psychicky odolný, to je hodně důležité. 

Je problém, když má hráč určité zdravotní indispozice?

Pokud nosí brýle a má napříkld 1,5 dioptrie, problém to není. Kdyby měl ale závažnější problémy, horší zrak na jedno oko například, tak to problém je. Záleží jak u kterého titulu, ale třeba u stříleček potřebujete prostorové vnímání, rychlou reakční dobu a zrak tohle všechno může dost ovlivnit.

U stříleček je důležitý nejen zrak, ale také sluch. V CS by v 99 % neměl šanci člověk, který je třeba hluchý na jedno ucho. Zvuky jsou v té hře natolik podstatné, že by to hraní ovlivnilo. Při závažnějších problémech nemůže hráč na kariéru v e-sportu ani pomýšlet.

 

 

Pojďme k financím... Jak velká je výplata profi hráče a která hra je opravdu dobře placená?

V Česku v menších týmech je to okolo 20-30 tisíc korun měsíčně. Ve větších týmech to může být až k 50 tisíc. Většinou je to na fakturu, hráči totiž nejsou zaměstnanci toho týmu.

V rámci světového e-sportu jsou ty částky úplně jiné, tam se pohybují hodně vysoko, ale záleží na titulu, na úspěšnosti daného týmu nebo hráče a také například na velikosti týmu. Může se to pohybovat v řádu 5-10 tisíc dolarů měsíčně. Hráči také dostávají nějaké podíly z turnajových prize money.

Nejlépe placené budou určitě CS, LoL a nějaké americké tituly jako Halo. To jsou podle mě ty největší. Také se dá mluvit o mobilních e-sport hrách, ale v těch se upřímně moc neorientuji. V Asii jsou ale hodně populární. 

Co vy osobně považujete za největší úspěch českého e-sportu?

Asi úspěch ve hře Hearthstone, kde vyhrál největší turnaj právě český tým. Potom bych zmínil výhru Martina Krompolce s přezdívkou Kappa, který vyhrál v Trackmanii světový šampionát a odnesl si první místo v závodě jednotlivců.

Dále určitě výhry na největších turnajích, potažmo ligách. V titulu LoL vyhráli dva čeští hráči s týmem Mad Lions největší evropskou ligu LEC. Z pohledu československého vyhrál Oliver “Skiter“ Lepko The International, což je největší mezinárodní turnaj ve hře Dota 2 s prize poolem necelých 19 milionů dolarů.

Dota už není tak populární ani v ČR, ani ve světě. Stále však nabízí největší prize pooly ze všech herních titulů. 

O jakých částkách mluvíme?

Největší turnaje v CS jsou s prize poolem milion či milion a čtvrt dolarů. V LoL se to pohybuje okolo pěti milionů. Každý rok je to trochu jiné. V Dotě byl minulý rok International o cenu 42 milionu dolarů, kde vítěz bral myslím polovinu nebo 40 %. 

Konečná suma výhry se tedy nedá přesně odhadnout?

Většinou to bývá tak, že organizátor nějaké prize money přiřadí. Dota 2 je dělaná tak, že si lidé kupují různé in-game skiny. Výdělky z nich jdou před International do prize poolu, takže se vlastně až do poslední chvíle neví, kolik to finálně bude.

Lidé vlastně turnaj dotují nákupy skinů ve hře. Ty nejdražší skiny mají hodnotu i třeba desítek tisíc EUR/dolarů. Jsou to trochu takové NFT. Většinou mají takovou cenu z toho důvodu, že jde o limitované edice. Samozřejmě, vývojář dá nějaký prize pool, ale ten činí třeba dva miliony.

Pak vezme část z tohoto prodeje a vloží ji do prize poolu, který byl třeba loni 42 milionů dolarů. 

Musí mít herní vývojář oproti „klasickému“ programátorovi něco navíc?

Musí být dobrý ve tvorbě her a musí se k těm nejlepším herním vývojářům dostat třeba na stáž. Takže si myslím, že je na místě nebát se oslovit dané firmy.

V Česku máme herní vývojáře, vznikla tak například hra Kingdom Come, Mafie, Arma 3, to všechno jsou české hry. Gaming v Česku je už celkem rozsáhlý a zanechal v herním prostředí stopu. 

Jak vidíte budoucnost e-sportu?

Pokud se správně uchytí, tak dobře. E-sport začíná být nafouknutá bublina, kterou investoři nafukují až nezdravě. Tváří se, že je to extrémně velké, prezentují čísla, ale není tomu tak.

Když se podíváte, největší sledování mělo součet 5,4 milionů diváků v jednom turnaji, zatímco například finále mistrovství světa ve fotbale sleduje až miliarda.

E-sport se jako bublina nesmí nafukovat až příliš, vždyť ty organizace nejsou v profitu a není to příliš zdravé prostředí. Tím se to může i zhroutit. Když to bude dlouhodobě neprofitabilní, investoři od toho dají stejně ruce pryč a celý e-sport spadne jako domeček z karet.

 

David Hendrich

Davida Hendricha osobně nejvíce baví CS, které už ale kvůli nedostatku času nehraje tak často. V Česku nejvíce fandí e-sportovému týmu Sinners a ze zahraničních týmu dánskému Astralis.  Mimo obor nám prozradil, že aktuálně studuje podnikohospodářskou fakultu na VŠE v Praze a volný čas vyplňuje sportem, motosportem a rád cestuje.

Děkujeme za poskytnutý rozhovor a možnost nahlédnout pod pokličku světa e-sportu jeho očima.

 

 

Připravila: Petra Sauerová

Foto: redakce CoolClub; Depositphotos

Sdílet: